<div class="version vid44 iso6393ces" data-vid="44" data-iso6393="ces">
 <div class="book bkGEN">
 <div class="chapter ch29" data-usfm="GEN.29">
 <div class="label">29</div><div class="p"> 1Tedy J&#225;kob vstav, od&#353;el do zem&#283; v&#253;chodn&#237;. 2A pohled&#283;v, uz&#345;el studnici v poli a t&#345;i st&#225;da ovc&#237;, ana se slo&#382;ila p&#345;i n&#237;; nebo z t&#233; studnice nap&#225;jeli st&#225;da; a k&#225;men velik&#253; byl navrchu studnice. 3Sh&#225;n&#237;v&#225;na pak tam b&#253;vala v&#353;ecka st&#225;da, a teprv odvalovali k&#225;men ten od vrchu t&#233; studnice, a nap&#225;jeli dobytky; potom zas p&#345;ivalovali k&#225;men na vrch studnice, na m&#237;sto jeho. 4Tedy &#345;ekl jim J&#225;kob: Brat&#345;&#237; moji, odkud jste? Kte&#345;&#237;&#382;to odpov&#283;d&#283;li: Jsme z Ch&#225;ran. 5I &#345;ekl jim: Zn&#225;te-li L&#225;bana, syna N&#225;chorova? A oni &#345;ekli: Zn&#225;me. 6I d&#237; op&#283;t k nim: Dob&#345;e-li se m&#225;? Odpov&#283;d&#283;li: Dob&#345;e, a aj, R&#225;chel dcera jeho tamto jde s dobytkem. 7Tedy &#345;ekl: V&#353;ak je&#353;t&#283; daleko do ve&#269;era, ani&#382; je&#353;t&#283; &#269;as, aby dobytek byl sehn&#225;n; napojte st&#225;da, a jd&#283;te, paste. 8A oni odpov&#283;d&#283;li: Nem&#367;&#382;eme, ne&#382; a&#382; se v&#353;ecka st&#225;da se&#382;enou, a odvalen bude k&#225;men od svrchku studnice, abychom napojili ovce. 9Kdy&#382; on je&#353;t&#283; mluvil s nimi, p&#345;i&#353;la k tomu R&#225;chel s st&#225;dem otce sv&#233;ho; neb ona p&#225;sla st&#225;do. 10Tedy J&#225;kob uz&#345;ev R&#225;chel, dceru L&#225;bana ujce sv&#233;ho, a st&#225;do jeho, p&#345;istoupil a odvalil ten k&#225;men od vrchu studnice, a napojil st&#225;do L&#225;bana ujce sv&#233;ho. 11A pol&#237;bil J&#225;kob R&#225;chel, a pov&#253;&#353;iv hlasu sv&#233;ho, plakal. 12Ozn&#225;mil j&#237; pak byl J&#225;kob, &#382;e jest bratr otce jej&#237;ho, a &#382;e jest syn Rebeky; a ona p&#345;ib&#283;h&#353;i, ozn&#225;mila to otci sv&#233;mu. 13I stalo se, kdy&#382; L&#225;ban usly&#353;el pov&#283;st o J&#225;kobovi, synu sestry sv&#233;, &#382;e vyb&#283;hl proti n&#283;mu, a objav ho, pol&#237;bil, a uvedl do domu sv&#233;ho; on pak vypravoval L&#225;banovi o v&#353;ech t&#283;ch v&#283;cech. 14Jemu&#382;to odpov&#283;d&#283;l L&#225;ban: Jist&#283; kost m&#225; a t&#283;lo m&#233; jsi. I z&#367;stal s n&#237;m p&#345;es cel&#253; m&#283;s&#237;c. 15Tedy &#345;ekl L&#225;ban J&#225;kobovi: Zdali proto, &#382;e jsi bratr m&#367;j, darmo mi slou&#382;iti bude&#353;? Pov&#283;z mi, jak&#225; m&#225; b&#253;ti mzda tv&#225;? 16(M&#283;l pak L&#225;ban dv&#283; dcery; jm&#233;no star&#353;&#237; L&#237;a, a jm&#233;no mlad&#353;&#237; R&#225;chel. 17Ne&#382; L&#237;a m&#283;la o&#269;i mdl&#233;, ale R&#225;chel byla p&#283;kn&#233; postavy a kr&#225;sn&#233; tv&#225;&#345;i. 18I miloval J&#225;kob R&#225;chel.) &#344;ekl tedy: Budu&#357; slou&#382;iti sedm let za R&#225;chel, dceru tvou mlad&#353;&#237;. 19Odpov&#283;d&#283;l L&#225;ban: L&#233;pe&#357; jest, abych ji tob&#283; dal, ne&#382;li bych ji dal mu&#382;i jin&#233;mu; z&#367;stani&#382; se mnou. 20Tak&#382; J&#225;kob slou&#382;il za R&#225;chel sedm let; a bylo p&#345;ed o&#269;ima jeho jako n&#283;co m&#225;lo dn&#367;, proto &#382;e laskav byl na ni. 21Potom &#345;ekl J&#225;kob k L&#225;banovi: Dej&#382; mi &#382;enu mou; nebo vypln&#283;ni jsou dnov&#233; moji, abych v&#353;el k n&#237;. 22Tedy sezval L&#225;ban v&#353;ecky mu&#382;e m&#237;sta toho, a u&#269;inil hody. 23U ve&#269;er pak vzav L&#237;u, dceru svou, uvedl ji k n&#283;mu; a on v&#353;el k n&#237;. 24Dal tak&#233; L&#225;ban Zelfu d&#283;vku svou L&#237;e, dce&#345;i sv&#233;, za slu&#382;ebnici. 25A kdy&#382; bylo r&#225;no, poznal, &#382;e jest L&#237;a. I &#345;ekl k L&#225;banovi: Co&#382; jsi mi to u&#269;inil? Zdali&#382; jsem za R&#225;chel neslou&#382;il u tebe? Pro&#269;e&#382;s mne tedy oklamal? 26Odpov&#283;d&#283;l L&#225;ban: Neb&#253;v&#225; toho v kraji na&#353;em, aby vd&#225;v&#225;na byla mlad&#353;&#237; d&#345;&#237;ve, ne&#382; prvorozen&#225;. 27Vypl&#328; t&#253;den t&#233;to; d&#225;me&#357; potom i tuto za slu&#382;bu, kterou&#382; slou&#382;iti bude&#353; u mne je&#353;t&#283; sedm let jin&#253;ch. 28I ud&#283;lal tak J&#225;kob, a vyplnil t&#253;den jej&#237;. Potom dal mu R&#225;chel dceru svou za man&#382;elku. 29Dal tak&#233; L&#225;ban R&#225;chel, dce&#345;i sv&#233;, B&#225;lu, d&#283;vku svou za slu&#382;ebnici. 30Tedy v&#353;el tak&#233; k R&#225;chel, a miloval ji v&#237;ce ne&#382; L&#237;u; i slou&#382;il u n&#283;ho je&#353;t&#283; sedm let jin&#253;ch. 31Vida pak Hospodin, &#382;e L&#237;a nem&#225; l&#225;sky, otev&#345;el &#382;ivot jej&#237;; a R&#225;chel nechal neplodn&#233;. 32Tedy po&#269;ala L&#237;a a porodila syna, a nazvala jm&#233;no jeho Ruben; nebo &#345;ekla: Jist&#283; vid&#283;l Hospodin tr&#225;pen&#237; m&#233;; ji&#382;&#357; nyn&#237; milovati mne bude mu&#382; m&#367;j. 33I po&#269;ala op&#283;t a porodila syna, a &#345;ekla: Jist&#283; usly&#353;el Hospodin, &#382;e jsem v nen&#225;visti, proto&#382; dal mi i tohoto. A nazvala jm&#233;no jeho Simeon. 34A op&#283;t po&#269;ala a porodila syna, a &#345;ekla: Ji&#382; nyn&#237; p&#345;ipoj&#237; se ke mn&#283; mu&#382; m&#367;j, nebo jsem mu porodila t&#345;i syny. Z t&#233; p&#345;&#237;&#269;iny nazv&#225;no jest jm&#233;no jeho L&#233;v&#237;. 35I po&#269;ala je&#353;t&#283; a porodila syna, a &#345;ekla: Ji&#382; nyn&#237; chv&#225;liti budu Hospodina. Pro&#269;e&#382; nazvala jm&#233;no jeho Juda; i p&#345;estala roditi.</div>
 </div>
 </div>
</div>

Tedy Jákob vstav, odšel do země východní. A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice. Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho. Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Cháran. I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe. I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem. Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste. A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce. Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo. Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého. A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal. Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona přiběhši, oznámila to otci svému. I stalo se, když Lában uslyšel pověst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech. Jemužto odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc. Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá? (Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel. Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři. I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší. Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou. Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni. Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní. Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody. U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní. Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici. A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal? Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená. Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných. I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku. Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za služebnici. Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných. Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné. Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; jižť nyní milovati mne bude muž můj. I počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon. A opět počala a porodila syna, a řekla: Již nyní připojí se ke mně muž můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví. I počala ještě a porodila syna, a řekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Pročež nazvala jméno jeho Juda; i přestala roditi.

Poslouchat 1 Mojžíšova 29