Sofoniáš 2:4-15

Gaza opuštěna bude, Aškelon zpustne, Ašdod bude vyhnán v poledne, Ekron vykořeněn. Běda, obyvatelé Přímoří, národe Kréťanů; slovo Hospodinovo na vás míří, Kanaáne, země Filištínů: „Do posledního vás zahladím!“ Přímoří se stane pastvinou s chýšemi pastýřů a ovčí ohradou. Připadne pozůstalým z Judova domu, kteří tam najdou pastvu. Večer pak ulehnou v domech Aškelonu – Hospodin změní jejich osud! „Slyšel jsem Moábovy nadávky i urážky synů Amonových, kterými častují můj lid a roztahují se na jeho území. Proto, jakože jsem živ, praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, Moáb dopadne jako Sodoma, Amonovi synové jako Gomora: hájemství kopřiv a solných jam, věčná pustina! Pozůstatek mého lidu je vyrabuje, zbytek mého národa se zmocní jejich země.“ To vše kvůli jejich pýše, kvůli urážkám a povyšování se nad lid Hospodina zástupů. Hospodin pro ně bude strašlivý, až vysílí všechny bohy na zemi; pak se mu pokloní i vzdálené národy, každý ze svého území. „I vás, Habešané, probodne můj meč!“ Napřáhne ruku i na sever: zničí Asýrii, zpustoší Ninive, že bude podobné poušti vyprahlé. Stáda pak budou léhat v něm, všemožná zvěř v celých zástupech. Pelikán a výr budou hnízdit na sloupech, z oken se ozve jejich zpěv. Na prahu jen hromady sutin, cedrové trámy strženy. To je to město hýření – hovělo si v bezpečí a namlouvalo si: „Já, jen já, a nikdo víc!“ Jak je zpustošeno, jen zvěř tu peleší! Každý kolemjdoucí nad ním zasyčí a pěstí zahrozí.